Imro Weiner-Kráľ

Imro Weiner-Kráľ, známý také jako Imrich Weiner-Kráľ (1901-1978), byl slovenský malíř a grafik, který je považován za jednoho z nejoriginálnějších představitelů slovenského surrealismu a secesního expresionismu.

Weiner-Kráľ se narodil v Považské Bystrici, v letech 1919-1922 studoval architekturu a malířství na Českém vysokém učení technickém a na Škole uměleckých řemesel v Praze. Ve vzdělávání pokračoval od roku 1922 na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu a od roku 1923 na Akademii výtvarných umění v Berlíně. Od roku 1924 studoval na École des Beaux-Arts v Paříži.

V Paříži Weiner-Kráľ krátce pracoval v ateliérech Colarossi a Grande Chaumière, než se v témže roce vrátil na Slovensko a usadil se v Považské Bystrici. V letech 1929-1932 žil v Bratislavě a později v Berlíně. Jeho první surrealistická výstava se konala v Bratislavě v roce 1936 společně s malířem F. Malým. V roce 1938 emigroval do Paříže a zapojil se do protifašistického odboje. V roce 1950 byl z Paříže vyhoštěn a krátce žil v Praze a Považské Bystrici, než se definitivně usadil v Bratislavě, kde zůstal až do své smrti.

Weiner-Kráľova díla se zabývají životem ve slovenské krajině a pomocí snových symbolů tematizují jeho židovský původ a sociální problémy jeho doby. Kromě malířství se věnoval také grafice, ilustraci a tvorbě plakátů. Jeho dílo se vyznačuje humanistickými kompozicemi, které kombinují lyrické, baladické a dramatické prvky.