Alfred Seidel
Alfred Herbert Georg Seidel se narodil 1. listopadu 1913 v Breslau. Po tragické ztrátě otce Otty v první světové válce se přestěhoval s matkou Marií a sestrou Helenou do jejich hornoslezského domu v Scharley nebo Deutsch-Piekar. Alfred Seidel zde prožil dětství v blízkosti uhelných dolů nedaleko tehdejších hranic s Ruským impériem.
Byl vychováván v péči dvou tet a matčina povolání. Prostředí se vyznačovalo maloměšťáckými hodnotami a hluboce zakořeněným katolicismem. V roce 1920 byl Seidel zapsán na základní školu v Deutsch-Piekar a v roce 1924 přestoupil na reálné gymnázium v Beuthenu. Tam pozorný učitel kreslení rozpoznal jeho talent a podporoval ho. Seidel se od útlého věku cítil přitahován k umělecké tvorbě.
Krátce před maturitou v roce 1933 opustil reálné gymnázium a 2. listopadu 1933 se začal učit divadelním malířem. Následovalo angažmá jako divadelní malíř v hornoslezském Landestheater v Beuthenu a později jako první divadelní malíř a vedoucí studia ve Stadttheater v Salcburku.
Během druhé světové války byl Seidel dvakrát odveden a zraněn. Přestože přišel o pravé oko, jeho umělecké povolání se ukázalo jako neotřesitelné. Vytvořil řadu grafik, kreseb, obrazů v různých technikách i vitráží a soch. Jeho celoživotní zájem o literaturu se odrážel v jeho ilustracích a literárních dílech.
Po propuštění z amerického zajetí v roce 1945 našel Seidel nový domov nejprve v Sillenbuchu a od roku 1954 v Schorndorfu. Dlouhá léta byl členem Esslingenského uměleckého spolku. Alfred Seidel zemřel 20. listopadu 2001 v Schorndorfu a zanechal po sobě manželku Elisabeth a tři děti Susanne, Matthiase a Christopha. V roce 2017 odkázali jeho dědicové většinu jeho děl městu Schorndorf.
Alfred Seidel ilustroval mnoho pohádek, zejména na počátku své kariéry, a poválečná léta mu nabídla ideální pole působnosti v podobě nových vydání klasických pohádek. Příkladem jeho ilustrací jsou díla Andersena, bratří Grimmů, Agnes Sapperové a Tamary Ramsayové. Později se věnoval také ilustracím románů, včetně děl Egona H. Raketta.
Kromě toho samostatně a bez konkrétních zakázek vytvářel grafiky na literární náměty, které sestavoval do tzv. grafických cyklů. Ty se zabývají díly Dostojevského, Tolstého, Molièra, Williama Shakespeara a Friedricha Dürrenmatta a také grafikou pro časopisy a kalendáře.
Během svého tvůrčího období vytvořil řadu děl v různých technikách, jako jsou olejomalby, linoryty a akvarely. Jeho oblíbenými náměty byly náboženské nebo mytologické motivy a portréty z jeho profesního i osobního prostředí. Krajiny byly spíše výjimkou.
Od roku 1957 Seidel stále častěji navrhoval veřejné prostory, zejména umělecké interiéry katolických kostelů. Pro diecézi Rottenburg-Stuttgart vytvořil nástěnné mozaiky, oltáře, tabernákly, křížové chodby a četné vitráže.
Nezávisle na zakázkách napsal Alfred Seidel také řadu dramat a povídek s různou tematikou, například „Kryštof Kolumbus“, „Konradin, poslední Hohenstaufen“, „Schwund des Religiösen“, „Erbschaftsbetrug“ a „Wege der Selbsterkenntnis“. Ve svých povídkách se zaměřuje zejména na své dětství a mládí v Horním Slezsku a na své rodinné zážitky a setkání.
V roce 1981 byl Alfredu Georgu Seidelovi za jeho uměleckou tvorbu udělen Řád za zásluhy Spolkové republiky Německo.