Friedrich Emil Neumann

Friedrich Emil Neumann se narodil 7. srpna 1842 v Pojerstietenu, okres Fischhausen, Východní Prusko, a zemřel 4. ledna 1903 v Kasselu. Byl uznávaným německým malířem, jehož umělecká dráha se vyznačovala pozoruhodnou všestranností a talentem.

Neumann zahájil své umělecké vzdělávání jako student na Akademii umění v Königsbergu pod vedením známého malíře Augusta Behrendsena. Později pokračoval ve studiu na umělecké akademii v Kasselu u Augusta Bromeise. Po ukončení studií působil nejprve jako učitel kreslení a poté rozvíjel úspěšnou kariéru jako umělec na volné noze.

Během svých cest do Norska a Holandska mohl Neumann dále prohlubovat své umělecké schopnosti a zdokonalovat své chápání krajiny a zobrazování moře. Po smrti svého učitele Augusta Bromeise převzal v roce 1881 jeho místo na Akademii v Kasselu. Za své vynikající schopnosti byl v roce 1891 jmenován profesorem.

Friedrich Emil Neumann vynikl především jako malíř krajin a mořských obrazů. Jeho díla, která zachycovala krásu a nádheru přírody ve všech jejích aspektech, byla poprvé představena veřejnosti na velkých výstavách v Berlíně, Drážďanech a Hannoveru od roku 1879.

Neumannův umělecký talent se zřejmě přenesl i na jeho syny, umělce Ernsta a Hanse Neumannovy. Oba synové rovněž studovali malířství a přispěli tak k pokračování uměleckého dědictví rodiny Neumannů.