Friedrich Georg Papperitz

Friedrich Georg Papperitz, narozený 3. srpna 1846 v Drážďanech a zemřelý 26. února 1918 v Mnichově, byl všestranně nadaný německý umělec, který se věnoval malířství, poezii a sochařství.

Jeho umělecký vývoj začal v Drážďanech, kde rozvíjel své schopnosti pod vedením J. C. C. Dahla, a později v Mnichově u Carla Rottmanna. V letech 1838-1841 pobýval v Římě a později cestoval po Norsku a Španělsku, kde sbíral další inspiraci.

Gustav Friedrich Papperitz, otec Friedricha Georga Papperitze, sám krajinář, se narodil 27. ledna 1813 v Drážďanech a zemřel 16. ledna 1861 tamtéž. Díky svému otci přišel Friedrich Georg již v raném věku do styku s uměleckým světem a mohl získat cenné dojmy od umělců, jako byli Ernst Hähnel, Julius Hübner, Robert Reinick, Ludwig Richter a Johannes Schilling. Formální vzdělání získal na Akademii umění v Drážďanech v letech 1861-1864 a po období samostatného studia v letech 1866-1868 se zapsal na Akademii v Antverpách, kde na něj zapůsobila zejména díla Rubense a van Dycka. Následoval sedmiměsíční pobyt v Paříži.

V roce 1870 se přestěhoval do Mnichova a krátce nato byl nasazen jako voják v prusko-francouzské válce. Po skončení války se v Mnichově usadil natrvalo. Jeho cesty vedly do různých evropských měst včetně Paříže, Londýna, Holandska, Švýcarska a Itálie. V raných tvůrčích fázích se věnoval především historickým a mytologickým námětům, jako například v díle Příchod do podsvětí. V pozdějších letech se soustředil na portrétní malbu a psal také poezii. V roce 1896 mu byl udělen titul královského profesora.