Gottfried Tritten
Gottfried Tritten, který vyrůstal v Bernském pohoří, navštěvoval v letech 1939-1943 gymnázium v Burgdorfu. Poté studoval v letech 1943-1948 na Basilejské škole užitého umění u Georga Schmidta a Waltera Bodmera, kde získal diplom učitele kreslení. Ve studiu pokračoval v letech 1948-1951 na univerzitách v Basileji a Bernu, kde se specializoval na dějiny umění, filozofii a psychologii.
Během pedagogického působení na učitelském ústavu v Thunu v letech 1950-1970 započal jeho umělecký vývoj, který byl silně ovlivněn objevováním krajiny a cestami do zahraničí. Důležité byly zejména tři cesty do Maroka v letech 1951-1957 a cesta do Řecka v roce 1959.
V roce 1955 se přestěhoval do Oberhofenu u Thunersee a v roce 1958 vydal svou první publikaci o výtvarné výchově. První výstavy v zahraničí se konaly od roku 1967, mimo jiné v Paříži, Brestu a Lyonu, v roce 1970 následoval Lisabon a různá města v USA, v tomto roce se také seznámil s Markem Tobeyem.
V roce 1968 strávil umělecko-vzdělávací pobyt v USA a Kanadě, kde se setkal s významnými umělci akční malby a pop-artu, jako byli Richard Diebenkorn a Andy Warhol. V letech 1968-1984 vyučoval v Center de Formation du Corps enseignant secondaire na univerzitě v Bernu.
V roce 1974 se konala retrospektiva jeho děl v Muzeu umění v Thunu a v roce 1977 se přestěhoval do Grimisuatu ve Valais.
V letech 1992 a 1993 se konala další retrospektiva jeho děl v Helsinském muzeu umění. Další samostatné výstavy byly představeny v Musée cantonal des Beaux-Arts v Sionu v roce 1987, v roce 2003 v Fondation Louis Moret v Martigny a v roce 2009 v Fondation Gianadda v Martigny.
Tritten se po celý život věnoval propagaci současného umění a v roce 1957 založil Club 57 a v roce 1985 Biz’Art. Jeho úspěchy byly oceněny různými granty a kulturními cenami, včetně švýcarského federálního stipendia pro užité umění v roce 1953 a Thunské kulturní ceny v roce 1986. V roce 1985 mu byl také udělen čestný doktorát Bernské univerzity.
Gottfried Tritten je považován za jednoho z nejuznávanějších švýcarských průkopníků zprostředkování umění a vzdělávání, který ve svém životě prošel dvěma důležitými etapami: pedagogikou a malířstvím. V jeho rané tvorbě dominovalo téma vztahu člověka ke krajině. Začínal figurálními obrazy s výraznými prvky pohybu, jako jsou krajiny, zvířata a postavy. V letech 1954-1957 se nakrátko obrátil ke geometrické abstrakci. V letech 1958-1967 došlo pod vlivem abstraktního expresionismu k postupnému přechodu ke gestické, lyrické abstrakci s vysokou mírou tvůrčí svobody, jako např. v díle „Aegina“ z roku 1965.
Tritten zkoumal prostorové působení linií a barev, nejprve v černobílých a později v monochromních obrazech. Od roku 1969 začal do svých obrazů a reliéfů začleňovat zaměnitelné prvky, což mu otevřelo nové pohledy na věc. V letech 1973-1978 vytvořil obrazové cykly, jako například „Zrození Venuše“ a v letech 1977-1986 „Hora – člověk – obraz“. Od sedmdesátých let konfrontoval volnou rytmiku s geometrickými prvky, čímž dosáhl syntézy obrazových prostředků, zahrnující malbu, koláž, dekoláž, kresbu a zejména písmo, jako v cyklu „Modrá hora. Pocta Hölderlinovi“ z let 1978 až 1982.
V pozdějších letech se Tritten věnoval i dalším technikám, jako jsou zrcadlové reliéfy, instalace a vitráže. V devadesátých letech intenzivně zkoumal povahu znaků a jednotlivých barev v sériích děl. Svůj hluboký pohled na svět, který byl ovlivněn taoistickou filozofií, vyjádřil v dílech, jako je „Klid a pohyb. Hommage to Tao“ z let 1991 až 1992 a ‚Hommage au Bleu‘ z roku 1994.