Jakob Edwin Bachmann
Jakob Edwin Bachmann se narodil 18. srpna 1873 v Curychu jako syn uznávaného právníka a známého obhájce v trestním řízení. Školní léta strávil v Curychu, ale již brzy se u něj projevil sklon k tvorbě, který ho nakonec přivedl k učení se litografii. Po dokončení vzdělání cestoval a hledal si zaměstnání, která vyhovovala jeho uměleckému nadání. Jako nadšený obdivovatel zázraků přírody trávil každou volnou chvíli na renomovaných uměleckých akademiích v Lipsku a Mnichově. Později obohatil své znalosti pobytem v Paříži, kde studoval malbu a kresbu na École des Beaux-Arts.
Po návratu do Švýcarska se oženil s Pauline Leonhardovou a založil rodinu. Z tohoto manželství vzešly jeho děti Gertrud, Edwin Paul a Edwin Karl. Současně převzal vedení prestižní firmy Pfister+Meier pro dekorativní a divadelní malbu v Richterswilu, zatímco v soukromém životě se stále více věnoval malbě. Kopíroval obrazy slavných mistrů, vytvářel pro klienty portréty zesnulých podle fotografií a nakonec si vytvořil vlastní styl, který zahrnoval krajiny, zátiší a náboženské výjevy.
V roce 1913 dostal zakázku namalovat sakrální obrazy pro nový kostel v Richterswilu, což ještě zvýšilo jeho umělecké uznání. Během první světové války byla jeho umělecká činnost přerušena vojenskou službou a uzavření firmy Pfister+Meier kvůli problémům se zásobováním ze zahraničí zhoršilo jeho finanční situaci. Smrt jeho první ženy Pauliny v roce 1915 a následná tvůrčí krize vedly k tomu, že se mu začalo říkat „šedý Bachmann“, protože jeho obrazy nyní vykazovaly málo světla a on musel bojovat s vnitřními pochybnostmi.
Rok po ztrátě Pauline se Jakob Edwin oženil se zdravotní sestrou Fanny Flütschovou, s níž měl pět synů: Hans, Walter, Werner, Hermann a Rudolf. Inspirován svou druhou ženou se Bachmann po válce konečně věnoval malování a přestěhoval se s rodinou do Weesenu, kde zkoumal přírodu a horskou krajinu kolem jezera Walen a zachycoval ji na plátně. Jeho zájem o lidi a zvířata ho přivedl k tomu, že se intenzivně věnoval portrétní a figurální malbě.
V roce 1923 našel zaměstnání u firmy Alois Eberhard, Theatermalerei, Weesen, kde mohl dále rozvíjet svou uměleckou tvorbu. Rodina a malířství byly jeho smyslem života a stále více byl oceňován pro své portrétní umění. V roce 1929 se rodina přestěhovala do Pfäffikonu u Curyšského jezera, kde Bachmann pokračoval ve své umělecké činnosti a mnoho jeho děl bylo rozesláno do celého světa jako pohlednice.
Další ránu mu zasadila v roce 1940 smrt jeho druhé ženy Fanny. Žil a pracoval sám až do roku 1947, kdy se přestěhoval ke svému synovi Wernerovi a jeho rodině do Freienbachu SZ. U svého malířského stojanu intenzivně maloval až do roku 1952 a nakonec zemřel v lednu 1957 ve věku 84 let. Místo posledního odpočinku našel vedle své ženy Fanny na evangelickém hřbitově ve Wollerau.
Jakob Edwin Bachmann po sobě zanechal působivý umělecký odkaz a byl posmrtně uctěn na vzpomínkových výstavách, včetně jedné v Pfäffikonu/SZ v roce 1985. Byl otcem Edwina Paula Bachmanna, Edwina Carla Bachmanna a Hermanna Bachmanna a dědečkem Ursuly, Wernera a Anny Marie.