Ján MUDROCH

Ján Mudroch (28. března 1909 Senice – 4. února 1968 Bratislava) byl slovenský malíř a pedagog. Jeden z nejvýznamnějších umělců slovenské moderny.

V letech 1931-1937 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Jako student se zde setkal s nejvýznamnějšími představiteli generace 1909. V roce 1937 se vrátil na Slovensko. Vyučoval na Škole uměleckých řemesel. Byl jedním ze slovenských umělců, kteří reagovali na hrůzy španělské občanské války. Od roku 1939 přednášel na katedře kreslení Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. V roce 1941 však kvůli svým antifašistickým názorům přestal vyučovat a byl vyloučen ze Svazu slovenských výtvarných umělců. Během druhé světové války byl často umělecky i lidsky kritizován za své vyhraněné protiválečné názory. V roce 1946 byl jmenován profesorem na katedře kresby a malby SVŠT a později na Pedagogické fakultě Slovenské univerzity. V roce 1950 byl jmenován rektorem nově založené Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. Podílel se také na vzniku Slovenské národní galerie.

Podílel se na vzniku odborných časopisů a surrealistických sborníků (Sen a skutečnost). Maloval převážně olejem na plátně. Soustředil se především na figurální malbu a zátiší s využitím metafor a symbolů. Před válkou maloval sociálně angažované a pochmurné obrazy (Zavražděný básník, Katastrofa) a venkovské náměty (Kráva). Jeho mistrovská díla pocházejí z období druhé světové války (Neštěstí). Po válce se vyznačoval stylem poetického realismu (Matka s dítětem na zádech, Mateřství, Ležící dívka).

V roce 1963 mu byl udělen titul zasloužilý umělec a v roce 1968 byl jmenován národním umělcem.