Karl Clobes

Carl Clobes, který se narodil 27. července 1912 v Kasselu a zemřel 15. ledna 1996 v Tückelhausenu, byl uznávaným německým malířem, jehož dílo zahrnovalo nástěnné malby, obrazy pro veřejné a sakrální prostory, vitráže a mozaiky.
Ve věku osmi let se Clobesovi dostalo podpory v kurzech kreslení a malování, které pro umělecky nadané děti pořádalo město Kassel. V letech 1926-1929 se učil malířskému řemeslu a zároveň navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Kasselu. Ve formálním vzdělávání pokračoval od roku 1930 na berlínské Akademii, kde studoval ve třídě profesora Ferdinanda Spiegela.
Formativní zkušeností pro Clobese byla cesta, kterou podnikl se svým bratrem na vlastnoručně postavené plachetnici v letech 1934/35. Vydali se na ni přes Dánsko do Francie, Itálie a severní Afriky. Po návratu do Berlína se stal studentem magisterského studia na Pruské akademii umění na Pariser Platz. Zde získal řadu přátel, mezi nimiž byli umělci jako Hubert Berke, Arnold a Paul Bodeovi, Emy Roeder a Gustav Seitz.
V letech 1940 až 1941 byl Clobes stipendistou Villa Massimo Německé akademie v Římě. V témže roce se oženil s malířkou Elisabeth Freitagovou a z tohoto manželství měl čtyři děti. Za druhé světové války sloužil v letech 1943-1946 jako voják wehrmachtu a byl zajat. Po válce a zničení jejich domu v Berlíně se rodina v roce 1947 přestěhovala do Tückelhausenu v Dolních Frankách.
Clobes se proslavil svými návrhy kostelů při rekonstrukci diecéze Würzburg. Vytvářel fresky, mozaiky, vitráže a oltářní obrazy v nově budovaných kostelech i při rekonstrukcích. Jeho díla se nacházela nejen v Dolních Frankách, ale také v dalších německých městech, jako jsou Mnichov, Schweinfurt, Münster, Marl, Borken a Berlín. Ještě v roce 1990 pracoval na restaurování křídlového oltáře ze 14. století v klášterním kostele Nikolausberg v Göttingenu.
Clobes podnikl četné studijní cesty po Evropě až k pobřeží Atlantiku a na Blízký východ, kde prozkoumal místa jako hora Athos, Řecko, středomořské ostrovy a Blízký východ.