Otto ACKERMANN-PASEGG

Otto Ackermann, narozený 14. února 1872 v Berlíně a zemřelý 31. května 1953 v Düsseldorfu, byl významný německý malíř, který se specializoval především na krajiny, mořské krajiny a portréty.

Umělecké vzdělání získal Ackermann na soukromých lekcích malby v ateliéru známého malíře mořeplavců Hermanna Eschkeho v Berlíně. Podnikl studijní cesty do Itálie, Belgie a Holandska, přičemž za zmínku stojí zejména jeho pobyt v Katwijku v letech 1905/1906. Od roku 1897 žil v Düsseldorfu, kde byl členem důstojnického spolku düsseldorfského okresu Landwehr a proslavil se jako malíř dolnorýnských krajin. V roce 1897 se oženil s Gertrudou Stevenovou z Kolína nad Rýnem, s níž měl syna Carla-Josefa (1898-1938), který se později proslavil jako architekt a vládní architekt. Během první světové války sloužil v hodnosti kapitána. V červnu 1915 utrpěl ztrátu svého o 14 let mladšího bratra Kurta, který byl 2. velitelem vzducholodi LZ 37 a byl sestřelen Reginaldem Alexandrem Johnem Warnefordem při letu nad Gentem.

Ackermann byl prvním členem Deutscher Künstlerbund a umělecky působil v Düsseldorfu, kde byl v letech 1898-1953 členem Düsseldorfer Künstler-Vereinigung 1899 a Künstlerverein Malkasten. Od roku 1932 dokonce zastával funkci předsedy. V období národního socialismu byl Malkasten uveden do souladu s předpisy a Ackermann byl v roce 1934 po změně stanov jmenován novým předsedou spolku. V této funkci bylo v roce 1935 ze spolku vyloučeno devět členů „neárijského“ původu. Na nátlak NSDAP byl však v roce 1938 nucen vzdát se vedení spolku. Ackermannovu uměleckou pozůstalost spravuje Rheinisches Archiv für Künstlernachlässe v Bonnu. Zemřel ve svém bytě na adrese Hünefeldstraße 8 v důsledku domácí nehody, při níž utrpěl bazilární frakturu lebky.

Ve svých obrazech dával Ackermann přednost motivům z Dolního Rýna, belgického, nizozemského a německého pobřeží Severního moře a také z Meklenburska a severoněmecké nížiny. Ve dvacátých letech se účastnil výstav v Düsseldorfu, Berlíně a Mnichově. Jedním z vrcholů byla jeho účast s obrazem „Platz im Schnee“ na 3. výroční výstavě Deutscher Künstlerbund ve Velkovévodském muzeu ve Výmaru. V letech 1904 a 1906 vystavoval také v Drážďanech, Berlíně, Mnichově a ve svém adoptivním domově Düsseldorfu. V letech 1907 a 1911 získal uznání v Barceloně, v roce 1912 v Klagenfurtu (rakouská státní medaile) a v roce 1914 v Salcburku.