Otto Pippel

Otto Eduard Pippel se narodil 10. února 1878 v Lodži v zemi Visla v Ruském impériu. Byl německým malířem a patří k nejvýznamnějším pozdním impresionistům v jižním Německu.

Po nástupu na Uměleckoprůmyslovou školu ve Štrasburku v roce 1896, kde studoval u Antona Sedera, dokončil své vzdělání v Karlsruhe u Friedricha Fehra a Julia Huga Bergmanna. Později pokračoval ve studiu u Gotthardta Kuehla na drážďanské akademii. Formativní pobyt v Paříži v roce 1908 mu přinesl kontakt s francouzskými impresionisty. V roce 1909 se nakonec usadil v Planeggu u Mnichova.

Pippel byl členem „Luitpoldgruppe“ a v roce 1912 poprvé představil svá díla v Mnichově. V letech 1911-1931 se pravidelně účastnil výstav v Glaspalastu, kde vystavil celkem 55 děl. Od roku 1917 byl členem Družstva mnichovských umělců.

Během první světové války působil díky své znalosti ruštiny a polštiny jako tlumočník v zajateckém táboře Lechfeld. Navzdory konzervativnímu zobrazování přírody byla jeho díla vystavována i v době nacismu. V listopadu 1939 vstoupil do NSDAP.

Pippel zemřel 17. května 1960 v Planeggu, kde se nachází i jeho hrob. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje především krajiny, zátiší a městské krajiny. Pro jeho díla je charakteristické impasto, třpytivé nanášení barvy, které se snaží zachytit světlo a vzduch v obraze. Jeho styl se v průběhu let v impresionistickém smyslu v podstatě nezměnil, i když občas lze rozpoznat expresivní postupy.

Díla Otto Eduarda Pippela jsou k vidění mimo jiné ve Städtische Galerie im Lenbachhaus a Städtische Galerie Rosenheim.