Rudolf Böttger

Rudolf Böttger se narodil 4. července 1887 v Tachau a zemřel 28. ledna 1973 v Regensburgu. Byl rakouským malířem, jehož díla jsou známá jak pro svou uměleckou kvalitu, tak pro svou angažovanost v politickém dění své doby.

Böttger zahájil své umělecké vzdělávání v letech 1905-1910 na Akademii výtvarných umění ve Vídni pod vedením Franze Rumplera a Alfreda Cossmanna. Po krátkém pobytu na Akademii výtvarných umění v Mnichově v roce 1910 se v roce 1911 usadil ve Vídni jako svobodný umělec.

Během první světové války sloužil jako důstojník v Rusku a utrpěl několik zranění. Po válce se stal členem Družstva vídeňských umělců a od roku 1919 se účastnil společných výstav v Künstlerhausu.

Ještě před rokem 1938 byl Böttger aktivní jako ilegální člen NSDAP, což přičítal svému sudetoněmeckému původu. Po anexi Rakouska zaujal vedoucí pozice v umělecké a kulturní politice režimu. Stal se odpovědným za malířství v kulturní radě vídeňského gau a převzal reprezentativní úkoly, včetně účasti na recepcích pořádaných gauleiterem Baldurem von Schirachem. Jeho členství mu umožnilo hojnou účast na Velkých německých výstavách umění v Mnichově.

Böttger pěstoval úzké vztahy s dalšími osobnostmi tehdejší kultury, mimo jiné s Franzem Karlem Ginzkeym, Josefem Weinheberem a Wilhelmem Fraßem. Navzdory porážce ve válce a zničení jeho ateliéru a bytu ve Vídni během bojů s Rudou armádou v roce 1945 zůstal Böttger věrný své činnosti v NSDAP a od svého dřívějšího angažmá se nedistancoval ani po roce 1945.

Po skončení druhé světové války byl Böttger kvůli svému zranění převezen nejprve do vojenské nemocnice u Deggendorfu a později do vojenské nemocnice v Métách. Od roku 1948 směl opět oficiálně cestovat do Rakouska a pravidelně tam navštěvoval přátele a známé, které také portrétoval.

V padesátých letech strávil Böttger dlouhou dobu u své mecenášky Ully Ekmanové ve Švédsku. Od roku 1950 dostával v Německu stále častěji zakázky na umělecká díla v architektuře, které mu zprostředkovávali přátelé architekti.

V roce 1952 se Böttger přestěhoval do Regensburgu, kde žil až do své smrti. Stáhl se z veřejného kulturního života, protože již neměl pocit, že by jeho umělecké představy byly reprezentovány.

V šedesátých letech byl Böttger pověřen návrhem evangelického kostela svatého Pavla ve Vídni, přestože měl zákaz vykonávat svou profesi. Jeho tamní okna, která zobrazují Ježíše jako árijského mladíka a obsahují antisemitské obrazy, byla později zakryta a nakonec vyměněna.

Böttger byl členem Družstva vídeňských umělců, Říšské komory výtvarných umění a později Profesního sdružení výtvarných umělců v Regensburgu a Družstva starých umělců v Mnichově. Zúčastnil se mnoha skupinových i samostatných výstav, včetně Bienále v Benátkách v roce 1925 a Velkých německých výstav umění v Mnichově v období Třetí říše.