Salomon Emanuel MIROHORSKY

Emanuel Salomon von Friedberg-Mírohorský (18. ledna 1829, Praha – 10. prosince 1908, Praha) byl český malíř, ilustrátor, překladatel, spisovatel a důstojník rakouské armády. Byl také zastáncem vegetariánství a abstinence. „Mírohorský“ byl umělecký pseudonym, který má v češtině stejný význam jako „Friedberg“ (pokojná hora).

Narodil se ve známé rodině Salomona von Friedberg. V roce 1837 začal navštěvovat hodiny kreslení na místním gymnáziu, které organizovali František Tkadlík a Antonín Mánes z Akademie výtvarných umění. V roce 1840 se stal studentem Tereziánské vojenské akademie, kde byl jedním z jeho učitelů jeho strýc Mořic Fialka, důstojník a novinář, který měl na Emanuela velký vliv.

Studium ukončil v roce 1847 a vrátil se do Prahy, kde nastoupil k 28. pěšímu pluku. V roce 1848, kdy začaly revoluce, bojoval jeho pluk pod velením polního maršála Radeckého v bitvě u Custozzy. Zúčastnil se také potlačení revoluce ve Vídni a později v Uhrách. Za statečnost v bitvě u Kápolny 27. února 1849 byl vyznamenán Vojenským záslužným křížem.

V následujících letech pracoval na vojenském mapování Vojvodiny, Valašska a Uher a rychle udělal kariéru. Během války s Německem v roce 1866 působil jako náčelník generálního štábu ve Veroně a vedl jednání s italským generálem Enricem Cialdinim, jehož vojska ilegálně překročila hranice. Poté byl převelen na velitelství v Zadaru.

V roce 1873 byl povýšen na generálmajora a v roce 1878 na polního podmaršálka. Během své vojenské kariéry maloval, kdykoli to bylo možné, a psal články do českých novin.

Do výslužby odešel v roce 1883 po slavnostní večeři s císařem Františkem Josefem, na které došlo k neshodám ohledně českého nacionalismu, i když není jisté, zda to byl důvod. Po odchodu do výslužby mu byl udělen Řád železné koruny a o rok později byl jmenován baronem.

Usadil se v Praze, kde se věnoval různým zájmům, mimo jiné malování a psaní. Jeho díla zahrnovala různé žánry, včetně bitevních scén na objednávku císaře. Jeho raná díla tvořily především akvarely, protože práce s olejem v terénu byla obtížná. Ilustroval také knihy a poskytl možná tisíce kreseb pro časopisy, které byly publikovány anonymně, protože byly kritické vůči vládě. V roce 1891 měl velkou výstavu na Všeobecné zemské a jubilejní výstavě. Většinu svých obrazů rozdal muzeím, církvím, přátelům a bývalým kolegům.

Ve vlastních spisech se často zmiňoval o své vojenské službě, mimo jiné ve Válečnictví polním a vojenském (zčásti napsal Miroslav Tyrš). Přispíval také články do Ottovy encyklopedie a napsal několik divadelních her. Jeho nejvýznamnějším, ale dosud nepublikovaným dílem je autobiografie „Paměti z mého žití“.

Emanuel byl jazykově velmi nadaný, hovořil plynně česky, německy, francouzsky, italsky a anglicky a také některými dalšími slovanskými jazyky. Do češtiny přeložil několik knih.

Kromě malování a psaní byl jeho největším koníčkem zdravý životní styl. Od dětství byl abstinent a nekouřil. Nepíjel také kávu. Od roku 1851 se zajímal o vodoléčbu a později se stal vegetariánem. Jako penzista přednášel na toto téma a v roce 1893 založil „Český Kneipp“, spolek pro zdravý životní styl.